18.4.2024

Blíží se svod štěňat

Jak jsme již avizovali, budeme velice rádi, když se zúčastníte sodu štěňat, abychom se zase po čase viděli a potěšili se, jak nám pejsci a pejskyně rostou. Detaily ke svodu si můžete najít na tomto odkazu:

Bonitace, svody mladých, svody plemeníků - rok 2024 | Hovawart klub ČR

13.8.2023

Začíná loučení

Čas je neúprosný a štěňata tento týden dosáhla věku osmi neděl a jsou tak připravená vydat se do svých nových domovů. Takže nastal okamžik, na který se každý chovatel tak trochu těší i netěší.

Těší proto, že zvládat devítihlavou smečku o této velikosti a razanci už začíná být obtížné a počet šrámů na našich končetinách neúprosně narůstá. Také konzumace a příprava jídla a následný úklid jejich bobečků zabírá značnou část dne.

Netěší proto, že se štěňaty je úžasná legrace, začínají slyšet na jména, běží k nám, když je zavoláme, a jsou kontaktní a mazlivá. Bude se nám po nich stýskat a budou nám chybět, ale to k odchovu tak nějak patří.

Jako první opustila skoro rodnou zahradu a vypravila se do nového domova Angie, která to měla docela blízko a jela ke Karlštejnu.

Druhá vyrazila Albee do jižních Čech k Budějovicím, další den ujížděla Ashka na sever do Varnsdorfu, následovala Akira na jih do Velešína a dnes odjel Axonek, který bude nejblíž k nám, a to v Mnichovicích. Jsou mrňouskové naši rozložení po celé republice a tak budeme mít alespoň hodně cílů na výlety, to když je budeme chtít vidět a podrbat.

Zůstávají nám tu do příštího týdne ještě čtyři, takže stále je ještě veselo, štěňata si i v tomto počtu vystačí a vlastně ani nevíme, zda jim úbytek jejich sourozenců vadí či ne. Abriska si chodí každé štěně prohlédnout, jak je uložené v autě a odjíždí jí pryč, a zatím nevypadá, že by nějaké hledala či postrádala.

Jsem moc ráda, když dostáváme zprávy o tom, jak se prckům v nových domovech daří, každý má trochu jinou povahu a každé štěně to snáší trochu jinak, ale všichni noví majitelé jsou bezvadní a tak doufáme, že jsme vybrali dobře a vychovají z těch našich opečovávaných chlupáčků krásné, hodné a poslušné hovawarty.

Doufám, že od Vás budu mít dost fotek a budu tak moci dávat na web v cca měsíčních intervalech i fotografie, jak ti naši myšáci plyšáci rostou a jak vypadají.

6.8.2023

Týden plný novinek

Štěňatům týden začal  velmi akčně,  protože je čekal první střet s nepříjemnou realitou, a tou bylo očkování a čipování, které jsme absolvovali hned v pondělí. Což o to, odjezd autem na veterinu jsme měli z minulých týdnů nacvičený a rozdělili jsme si je do dvou aut na dámskou a pánskou sekci.  Pánská sekce byla vcelku v pohodě, protože pejsci jsou jednak jenom tři, a jednak jsou jako správní chlapi vcelku splachovací a hned tak nic je nerozhází – jí a spí. Holčičí sekce byla horší, protože fenky jsou velmi akční a navíc jich je šest, tudíž jsme na ně byly raději dvě i s dcerou, protože jinak bychom je do auta jednou stranou dávali a druhou stranou by nám vylézaly.

Ordinace veterináře byla vcelku fajn, měli jsme separé termín před normální ordinací, štěňata si tam všechno očuchala a prošmejdila, jen ten pobyt na stole a píchání jehličky komentovala hlasitým nářkem – kromě jedné statečné holčičky, které to zjevně vůbec nevadilo. Ale hned jak se dostala zpátky na zem, se oklepala a svět byl zase v pořádku.  Navíc si je v rámci socializace hladili všichni ti, co chtěli k veterináři a tvořili frontu před ordinací, protože čekali, až pan doktor vyplní všechny papíry a průkazy, kterých je hrozně moc. Ordinační hodiny se tak posunuly o půl hodiny a čekající si mohli dlouhou chvíli kompenzovat hlazením štěňat v kufru auta. Kdybychom měly nějaká volná, zřejmě bychom je tam bez problémů udali.

Dalším významným milníkem, který je nezbytný pro odchod do nových domovů, je kontrola vrhu poradkyní chovu. Kontrolu nám udělala Markéta, majitelka Lishiho – táty těch našich holomků.  Štěňata jí přivítala nadšeně, protože každá ruka na hlazení je dobrá. A v poslední době je i každá noha na kousání dobrá, pokud jsou štěňata bdělá, tak každý vstup do jejich ohrazené části připomíná vstup gladiátorů do arény Kolosea. Vyplatí se chodit ve dvou, nebo mít po ruce nějaký hadr, na který se alespoň část krokodýlků dá odlákat. Ostatní nezbude než sklepat, ale s jejich zákusem se to místy jeví jako nadlidský úkon. Vstupovat naboso s holýma nohama už prakticky nejde. Naštěstí tomu nenahrává ani počasí.

Ale zpět ke kontrole vrhu – všechna štěňata byla pochválena, jak jsou krásně vymazlená a kontaktní,  nebojí se, jsou aktivní, mají krásnou srst, všechna jsou zdravá, mají v pořádku zuby i skus, pejsci mají krásně sestouplá varlátka, dlouhé ocásky bez zálomků a vad, prostě jsou připravená nás opustit, vydat se do nových domovů a dělat radost.

Ještě jsme Markétě předvedli náš artistický výkon s krmením, protože štěňata už umějí skákat a tak jsou některá schopná do misky se žrádlem vyskočit už v okamžiku, kdy jí dáváme na zem a tím mít předstih před ostatními. Každé sousto se počítá. Žrádlo v nich mizí jak v bezedné studni během pikosekundy a mohli by žrát snad každou hodinu. No, však doma uvidíte.

Po kontrole vrhu jsme je ještě potřetí odčervili, ale tentokrát to byla naprosto hladká akce, protože si většina štěňat myslela, že tabletka na odčervení je nové žrádlo, a ani jsem jim jí do krku moc strkat nemusela, pěkně ji rozkousali a zbaštili, možná by si někteří dali i další.

Pomalu (no, spíš dost rychle) se ty kulaté neohrabané kuličky začínají měnit, protahují se jim čumáčky, rostou ouška, o zubech ani nemluvě – ty trénují na všem okolo, vytahují se jim nohy a mění proporce těla, běh se mění v úprk, skáčou jak srny v lese a perou se prakticky neustále, také se naučila krásně štěkat, což zejména v půl jedné v noci nebo v pět ráno sousedi určitě ocení.

Také už je nedáváme spát dovnitř do domu, protože se jim tam velmi nelíbilo, a když jsem je v půl jedné v noci nosila po jednom (už jsou těžká a dvě zmítající se štěňata se nosí velmi těžko) do suterénu, byl to dost vysilující boj a byla jsem úplně zpocená. To samé čekalo Aleše při ranním vypouštění na zahradu, kdy se z nich po otevření dveří staly neovladatelné střely. Usoudili jsme proto, že se jim bude lépe spát pod hvězdami nebo pod lavicí a my ušetříme skoro hodinu času, než je dovnitř umístíme a zase vypustíme. Samotné je ale venku přes noc nechávat nechceme a tak s nimi spím venku v přístřešku na matraci.

Tenhle víkend je vlastně poslední, kdy jsou doma všechna, tak jsme si mysleli, jak si ho pěkně užijeme. Což se tedy splnilo, ale trochu jinak, než jsem měla představu – myslela jsem si, jak vám je pěkně jednotlivě nafotím a natočím, ale počasí nám do toho hodilo vidle a prší a prší a zima je jak na podzim. Nicméně štěňata jsou šťastná a spokojená, lítají venku v dešti a vůbec jim to nevadí, válejí se v mokré trávě a některá venku na dešti dokonce spí. Dala jsem jim do přístřešku všechny deky, aby byla hezky v teple a ještě vám na poslední chvíli nenastydla, ale nepřízeň počasí snášejí podstatně lépe než my. Je jim prostě fuk.  A určitě jsou spokojenější v chladu a vlhku, než když jsou vedra.

No a jejich pobyt u nás se pomalu chýlí ke konci a na konci týdne příštího týdne se už pomalu začnou rozjíždět do nových domovů, kde je všichni už netrpělivě čekají a těší se na ně.

30.7.2023

Štěňata mají smůlu

A to doslova všude – na tlamičce, tlapičkách, na bříšku i ouškách. Jak tak rostou, zpřístupnili jsme jim další kus zahrady, kde je terén zajímavější, členitější a hlavně je tam celý den stín. A také je tam starý smrk. Že má na sobě tolik smůly, jsme netušili až do okamžiku, kdy se s ním sblížila štěňata, která se vrhla na kmen, začala ho ohlodávat a vzájemně se o něj otírat při svých šarvátkách a pranicích. Tím část smůly přemístila na sebe.

Výsledkem jsou krásně zalepené chloupky proložené jehličím a šťastná štěňata. A taky voňavá, protože smůla s jehličím docela hezky voní. Ostatně, zbytky smůly si možná ponesete spolu se štěníky za čtrnáct dnů domů i vy. Kmen smrku jsme promptně obalili hadrem a také pytle složené vedle dostaly slušivou přikrývku z deky, takže to u nás vypadá jako v Asii. 

Nicméně další část zahrady, kterou štěňata zatím používala převážně jako latrínu, se jim velmi zalíbila, protože ze smrku padají šišky, jsou tam dvě kolečka, přes která a pod která se dá lézt, a navíc tam je sypká země, ve které se krásně hrabe, a tak okamžitě ta čipernější z nich začala podhrabávat plot. V trávě je to ani nenapadne, ale tady jim to šlo nádherně a museli jsme díry zarovnat kameny.

Jinak život na zahradě plyne poměrně poklidně a pravidelně v intervalech žrádlo – venčení – pranice – spánek – žrádlo. Hry nabírají na síle a dynamičnosti, hlasové projevy na hlasitosti a doba aktivit se prodlužuje. Více prší, ale štěňatům drobný déšť vůbec nevadí, obecně snášejí lépe chladno než teplo.  Dovnitř domu chodí jen přespat na pár hodin a jinak jsou od pěti od rána až do půlnoci na zahradě, většinou spí volně na trávě nebo rozložená pod přístřeškem na dlaždicích. Jen při ranních teplotách mezi jedenácti až čtrnácti stupni se naskládala na deku na sebe a mezi plyšáky. Když prší více, tak se utíkají schovat pod střechu a tam si buď hrají, nebo se poskládají ke spánku, sluníčko jim vůbec neschází.

Štěňata také absolvovala další jízdu autem, vždy dvě v kufru a třetí na klíně spolujezdce. Ta v kufru hlasitě protestovala a stěžovala si na nepřízeň osudu, to na klíně bylo s osudem vcelku smířeno, hlavně proto, že jsem ho drbala, a většina jich ani necekla. Ne že by z této akce byla nadšená, ale situaci nesla statečně.

Také jsme je jednotlivě vzali na procházku po zakázané části zahrady, pod přístřešek k autu a do kůlny, to aby poznaly nové obzory. Každé reagovalo jinak, některé štěně šlo jen kousek a dál ani krok a šup do bezpečí k sourozencům, jiné radostně poskakovalo, další se disciplinovaně drželo kousek od našich nohou, aby se náhodou neztratilo, a další zvolna a pečlivě prozkoumávalo nové prostory.  Prostě je každé jiné, povaha se začíná více ukazovat, ale nakonec to zvládla všechna a dnes už jsme je k autu nemuseli nosit, ale pěkně z ohrádky šupajdili až ke dvířkám sami. 

V pondělí prcky čeká očkování a čipování, to bude velký výlet autem do ordinace veterináře a bude to pro ně zážitek. A následně přijde koncem týdne poradkyně chovu na kontrolu vrhu a tak jsme zvědaví, jak se jí budou štěníci líbit. 

23.7.2023

Moje první jízda autem

Tento týden byl nabitý událostmi, protože se na většinu štěňat přišli podívat jejich noví páníčci, a tak to byl týden každodenních návštěv a tím pádem byla i spousta krásných nových objektů k okusování a mazlení. A mazlení to mají štěňata moc ráda, jsou hodně kontaktní (bohužel nejvíc kontaktů momentálně vyhledávají na našem těle pomocí zubů), protože jsme je od narození hladili, chovali a mazlili. Takže každý den potřebuje každý chlupáč mít tu svoji dávku pozornosti, mazlení a chování, pokud ji nemá, tak na nás vyčítavě kouká a kvílí.

A protože všichni pejsci už jsou rezervováni a mají své nové majitele, jsou také i rozdělená jména a nemusíme na ně volat barvami a začínáme je oslovovat tak, jak se jmenují.  Zatím je jim to fuk, neslyší na nic. Leda tak na cinkání misky se žrádlem, to se mohou přetrhnout.

Ale pro úplnost se tedy jmenují takto:

Pejsci:   modrásek  - Atrei,   zelený  - Archie,   šedý  -  Axon

Fenky:  limetka  - Angie,  červená  - Ashka,  růžovka  -  Akira,  tyrkyska  -  Argis,  oranžádka  -  Aimee, blondýnka je Albee

Na začátku týdne proběhlo druhé odčervení, tentokráte dostali už tabletky, a tak jsme je všem nastrkali do krku, ani se moc necukali, jen Albee se mnou svedla nerovný boj. Snažila se nepolknout nic, ale nevyhrála.

Jinak všechna štěňata prospívají, rvačky nabývají na intenzitě, i hlasové projevy (vrčení) jsou intenzivnější a okusování také.  Zajímá je všechno nové a je dost složité vymýšlet na každý den nějaký nový podnět, který by je zaujal. Naštěstí nějaké zařídí příroda, takže v pátek zažili první bouřku a několik pořádných lijáků. Statečně je přečkali venku pod přístřeškem na dece, jak začalo pršet, tak všichni hned věděli, kam se schovat. A že je tam potřeba být v houfu, protože to se příkoří světa hned čelí lépe. Nakonec jsme je donesli do domu dříve než obvykle (tedy už před půlnocí), protože poslední liják byl vydatný a hlavně začala být zima a měli jsme strach, aby nám prckové nenastydli. 

A protože správný hovawart má mít rád vodu, zlepšujeme jim ta tepla tak, že jednak kropíme trávník, ale také rozprašovačem kropíme štěňata, aby si na tu vodu zvykla. Nijak neprotestují a mokré kožíšky na fotkách jsou tedy dílo zahradní hadice a ne přírody.

V sobotu se ochladilo, a tak jsme je vzali na první vyjížďku autem kolem dokola po té naší pražské vesnici.  Hezky na střídačku jich vždy bylo pár v kufru (aby tam byly v houfu a tolik se nebála) a jeden se pěkně choval u spolujezdce na klíně. Ne že by se jim to líbilo, ale některá štěňata kupodivu ani nekňučela a dvě vypadala, že se jim vyhlídka z auta i líbí. Nejvíc frflal Archie, nejspíš ví, že to má domů nejdál, a tak se asi na tu dlouhou cestu netěší.  Za odměnu ho budeme vozit častěji.  

Abris už téměř nekrmí a ani se jí nedivím, když se mi jedno štěně zakousne do palce, tak toho mám dost, když jich na ní visí víc, tak to pro ni žádná radost není. Dokonce na ně začíná i vrčet, když se jich přisaje víc, a tak se konec kojení blíží. Ale protože štěňata už baští všechno, tak je to úplně v pořádku a přirozené, konec šestého týdne se blíží a potom už většina fen nekojí.

16.7.2023

Rosteme a koušeme

Štěňata s elánem a plná energie dosáhla věku jednoho měsíce a máme dojem, že vždycky přes noc vyrostou. Po vyhrazeném prostoru v zahradě se pohybují už velmi jistě a začínají pokukovat přes plot na další zajímavosti, co se nabízejí za ním. Naštěstí ještě nepřešla k destrukčním činnostem, ale svůj elán věnují okusování všeho co je v dosahu, zejména sourozenců, ale bohužel i našich nohou a rukou. Protože jim už pěkně narostly zoubky, používají je a zkoumají, co všechno se dá ochutnat a okousat. 

Kromě syrového masa s přílohami jsme vyzkoušeli už i máčené granule a kuřecí konzervu, obojí zbaštili se stejným nadšením jako maso. Všechna štěňata jsou žravá a budoucí majitelé se opravdu nemusí bát toho, že by měla s přijímáním potravy problém. Vždycky vypucují misky tak dokonale, že mámě Abris nenechají ani kousek. Menším holčičkám – červené, růžové a oranžové - jsme museli začít dávat žrádlo do samostatných misek, protože se jim nelíbí mačkat se s ostatními kolem velké mísy a navíc by jim to ti větší draci všechno snědli. No a také už by se ani k velké misce nevešli, všichni mají přes tři kila a největší tlouštíci se chystají pokořit kilo čtvrté.

Počasí je stále příliš teplé, takže celodenní pobyt na zahradě je naprostou utopií. Po jedenácté hodině začnou štěňata pískat, funět, vyplazovat jazyky a namočí se do všeho, co je jen trochu mokré. Do starého pískoviště po vnučce jsme jim nalili vodu a udělali malý bezpečný bazének a tam je to pane krásné, v té vodě se dá dokonce i spát. Ale dlouho jim to nevydrží, musíme je odnést do domu.

V sobotu jsme vyklidili jednu sklepní místnost, kde je krásný chládek, a dali je v poledne spát tam. Sice jsme jim tam dali deky, aby chudáčkům třeba nebyla na dlaždicích zima, ale kdepak, dekami pohrdli a všichni se rozplácli na bříška na dlaždice, které krásně chladily. Kožíšky jim už pěkně chlupatí, nejsou to už ta uhlazená malá štěňátka, ale stávají se z nich chlupatí kousaví dráčci.

Zpátky na zahradu mohou nejdříve po páté, ale někdy až po osmé večer a tak poslední noční krmení probíhá na zahradě o půlnoci, potom jdou zase spát do chládku do domu.

Tento týden se také začali noví majitele jezdit dívat na ty své dárečky, takže je u nás veselo a stále přicházejí noví lidé a to se štěňátkům líbí. Žádným ostychem netrpí a každého vítají jako potenciální předmět k okusování a když už jsou moc unavení, tak i k mazlení. Kupodivu jsou zatím mazlíci skoro všichni a jsou poměrně kontaktní. Ve volných chvílích mezi jídlem a spánkem se většinou perou ve dvojicích a trojicích, vrčí přitom, někteří i štěkají, prostě hierarchické hry jsou v plném proudu.

8.7.2023

Všechno je jednou poprvé – maso, tráva i sluníčko

Štěňátka ve zdraví a s plnými bříšky dosáhla věku tří týdnů, ve kterých je Abris poctivě všechny šestkrát denně (i nočně) krmila. Takže bylo načase začít zkoušet něco nového a co jiného než maso. Začali jsme mletým krůtím rozředěným mlékem pro štěňata a první krmení vypadalo tak, že na tu dobrotu všichni čekali a vypucovali misku tak důkladně, že na chudáka Abris nic nezbylo. Pak si zkusili hovězí a kuřecí a všechno maso jim chutná, během čtyř dnů jsme se hravě dostali na tři příkrmy denně. Takže pomalu začneme zkoušet namočené granulky a konzervy.

No, a když už jsou to velcí psi, co umí žrát z misky, bylo načase ukázat jim i něco jiného než porodní bednu a kousek obýváku. I když ten také není k zahození, hlavně schovávačka za krbovými kamny na skleněné podložce je úžasná a krásně se na ní spí a chladí kožíšek. Vytápěná dečka z prvních dnů jejich života skončila v propadlišti dějin a teď ji vyměnili za studenou podlahu a chlazení.

První odpolední výlet na trávu byl provázen rozčileným pískotem a rozpačitým pobíháním na prostoru zhruba 2x2 metry, protože dál se tedy žádné neodvážilo. Takových neznámých věcí a vůní, to byl tedy nápor. Však taky všichni asi po čtvrthodince pískotu popadali do trávy a usnuli. Po přenesení do bedny a nakrmení spali celou noc a my jsme se konečně po třech týdnech docela dobře vyspali – vstávali až o půl páté.

Druhý den už zjistili, že na trávě se dají dělat pěkně bobečky a nemusí si zaneřádit pelíšek, což se líbí i nám. Dostali misku s vodou, kterou někteří zcela ignorují a někteří mají pocit, že je potřeba vypít celá. Tyrkysová u misky dokonce spí, asi aby jí ji nikdo nevzal a byla tam první.

Bohužel je takové vedro, že pobyt na zahradě musíme regulovat, štěňata tam jsou od rána do jedenácti, přes poledne spí v chládku obýváku, aby se nám chudinky neupekly, a ven zase můžou až po šesté hodině. Už začínají chodit dál a dál, ale stále ještě je to pro ně náročné a nakonec všechna znaveně usnou v trávě.

2.7.2023

Už vidíme a zkoušíme chodit

Všechna štěňátka už mají krásně otevřené oči, sice ještě vidí jenom stíny a obrysy, ale čím dál více vypadají jako skuteční pejsci. Také chůze na všech čtyřech se zlepšuje, i když je stále ještě nejistá, zato sezení jim jde výborně.  Začínají si spolu hrát, vrtí ocáskem, vrčí a štěkají na sebe. Sice to vždycky trvá jen několik minut a pak všechna zmoženě padnou, ale pokroky vidět jsou. Ouška se jim zvětšují a otvírají, ve třetím týdnu by měli začít slyšet. Někdy máme pocit, že už slyší teď – to když přijdeme blízko bedny, tak se začnou budit a hrnou se k nám. A v pondělí už je čeká první odčervení.

Abris je všechny krmí, až je nám jí líto, když se těch devět nenasytů na ni vrhne. Všichni pěkně přibývají, koš, kam je odkládáme při čištění pelíšku, jim je už pomalu malý. Největší pejsek, co se narodil první (modrásek), už má kilo a půl a ostatní se na něho pěkně dotahují. Příští týden jim už budou tři týdny a začneme přikrmovat, také je vypustíme z porodní bedny do trochu většího výběhu, ale zatím zůstanou ještě uvnitř domu. Po červencových svátcích jim začneme ukazovat i venkovní výběh, zatím ne na celý den a podle počasí, ale už se dostanou ven a budou mít spoustu nových podnětů. 

25.6.2023

Je nám deset dnů

První dekádu svého života mají štěňátka za sebou, vcelku úspěšně ji propila a prospala (ne tak my, spíme v noci s nimi a spánkový deficit narůstá). Máma Abris nás sice zlobí s jídlem a z původně extrémně žravé feny se vlivem hormonů stala nimra, ale naštěstí se vždycky dá přesvědčit a přelstít a mléka má pro ty svoje prcky dost.

Štěňátka spokojeně rostou a tloustnou a pomalu se začínají stavět na všechny čtyři nožičky, i když jen na chvilku a hned spadnou. Ani vyfotit to nestačíme. Také oči už mají některé chvilku před otevřením a čekáme to každým dnem. Povídají si ze spaní, někteří vrčí, někteří ňafají nebo brumlají a pofňukávají, ale určitě neleží nehybně a bez hlesu. 

Až se začnou batolit po porodní bedně, tak bude i více fotek, teď nám přijde, že na fotkách jejich růst není moc poznat a že vypadají stále stejně. Každé štěně už ale dobře rozeznáme od jiných i bez stužek - každé má jiný výraz v obličeji, má jiný hlasový projev a aktivitu při krmení.

Jména zatím nemají, říkáme jim podle stužek. No, stejně nás neslyší, ouška se jim otevřou až tak za týden.

Fenky mají stužky: červenou, růžovou, limetkovou, oranžovou, tyrkysovou a černou má trochu zbytečně ta jediná plavá.

Pejsci mají stužky: modrou, zelenou, šedou

21.6.2023

Ještě máme volná štěňátka k zadání. 

Hledáme pro ně aktivní nové majitele, kteří je budou milovat a kteří s nimi budou chodit na cvičák, jezdit na výstavy, anebo prostě jen trávit společně volný čas.

Štěňátka budou k odběru nejdříve od 5. srpna, budou odčervená, očkovaná, očipovaná a budou mít vystavený Pet passport. Budou krmená kvalitním krmivem lisovaným zastudena (nepoužíváme extrudovaná krmiva) a budou naučená na všechny typy krmiva, tedy granule, konzervy i BARF.

S sebou do nového domova dostanou balíček, ve kterém bude námi používané krmivo, hračky a deky s pachem maminky a sourozenců, aby jejich přechod do nového domova byl pokud možno bezproblémový. Budou zvyklá na malé děti a kočky a dobře socializovaná, od čtvrtého týdne budou většinu času trávit venku na zahradě. 

Zájemci nás mohou kontaktovat na mailu:  sieberova.blanka@seznam.cz  nebo na telefonním čísle +420 603 179 987. Z pracovních důvodů upřednostňuji první kontakt mailem, není však podmínkou.

15.6.2023

Štěňátka jsou na světě

Narodila se nám ve čtvrtek 15.6.2023, první byl pejsek a vykouknul na svět v 5:15 ráno, poslední  plavá fenka se narodila v 9:40. Abris byla šikulka, protože celý porod byl rychlý, zvládla ho samostatně a všechno šlo hladce a bez problémů.  

Máme celkem devět krásných zdravých štěňátek, v poměru šest fenek a tři pejsci. Osm jich je černých se znaky a jedna fenka je plavá - narodila se poslední a přírodě asi došel toner :-)  

Všechna štěňátka jsou aktivní a mají se čile k světu, jejich fotogalerii budeme průběžně doplňovat.

14.5.2023

Čekáme štěňátka, předpokládané datum narození je polovina června 2023.

Máme potvrzenou březost sonografickým vyšetřením a tak už se moc těšíme na  malé hovíky.  Očekáváme,  že štěňátka budou mít vyrovnané povahy po obou rodičích a budou po nich mít  předpoklady jak pracovní pro výcvik, tak exteriérové pro výstavy. 

Pokud hledáte parťáka pro aktivní trávení volného času se kterým se nebudete nudit a udělá Vám život krásnějším a veselejším, jste na správné adrese. 

Pro štěňátka hledáme především takové páníčky a rodiny, kteří je budou mít rádi, mají chuť se jim věnovat a kde budou plnohodnotnými členy smečky.

  13.4.2023

 Máme nakryto.

Na krytí jsme jeli do Soběslavi za nádherným černoznakatým psem 

Don't stop me now Ghipinaldo  -  Lishi

 Chovatelka: Markéta Wortnerová

GHIPINALDO - HOVAWART KENNEL - HOME

narozen: 10.5.2019

černý se znaky

Bonitace: 26. 9. 2021, Kolín - Sendražice

Povahový test: 97 bodů ze 100

Bonitační kód: 5/2a/C2,D2,N3/S

Zdraví:        HD a(0/0), ED(0/0), DM (N/N)

                          Barva:         lokus D (D/D), lokus E (E/e), DOV neg.(2022)

     Zkoušky:     BH/VT,  ZZO, ZZO1                       

  Výstavy:      3xBOB, BOS, 4xCAC,  3xCACIB